Autor: admin

V minulém díle jsme se zabývali uplatněním pohledávek u soudu, dnes se budeme věnovat právním nástrojům, které nám mohou v tomto úsilí významně pomoci. Bohužel ani jejich aplikace není zcela bez rizika a může přinést zásadní komplikace. Na závěr si povíme také pár slov o obraně proti neoprávněně uplatněným nárokům u soudu.

Uznání dluhu

Uznání dluhu patří mezi běžné nástroje, kterými si snaží věřitelé „pojistit“ své dlužníky. Bohužel je také častým zdrojem chyb, které efektivitu výrazně snižují.

Uznání dluhu podle § 2053 nového občanského zákoníku je jednostranným písemným právním jednáním dlužníka, kterým uznává určitý dluh vůči věřiteli. Tento utvrzující instrument zakládá tzv. vyvratitelnou právní domněnku existence dluhu v době jeho uznání a nese celou řadu právních následků. Nedochází tím proto k zániku původního závazku a vzniku nového, ale pouze se tím ulehčuje procesní situace věřitele, který tak existenci dluhu nemusí prokazovat, naopak důkazní břemeno přechází na dlužníka.

Uznání dluhu má za následek přerušení běhu dosavadní promlčecí doby a zahájení běhu nové desetileté promlčecí doby ode dne, kdy k uznání došlo, případně od uplynutí lhůty k plnění, pokud je v uznání uvedena (§ 639 NOZ). Uznat je možné také dluh promlčený. Dluh prekludovaný – zaniklý platně uznat nelze.

Takové uznání dluhu musí být písemné pod sankcí absolutní neplatnosti a dluh musí být vymezen co do důvodu a výše. Zejména specifikace důvodu dluhu činí „neprávníkům“ časté potíže. Podnikatelé běžně ve svých uznáních dluhu uvádějí, že dluží z důvodu neuhrazených faktur. Tato formulace je však zcela nevyhovující a může mít za následek již zmíněnou absolutní neplatnost takového prohlášení. Faktura totiž není tím skutečným důvodem vzniku dluhu. Faktura je jen pouhou výzvou k platbě. Důvodem vzniku tedy bude určitá právní skutečnost, jako je například neuhrazení kupní ceny podle kupní smlouvy. Vzhledem k množství chyb, které se v této souvislosti vyskytují, doporučuji obrátit se i s tímto relativně jednoduchým úkonem na advokáta a nechat si alespoň připravit jeho vzor. V žádném případě nemohu doporučit internetové zdroje, které tuto chybu obsahují poměrně často. Její následky pak mohou být naprosto fatální.

Za dalším možný způsob uznání dluhu se považují také částečné plnění a placení úroků z dlužné částky. Plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku. Rovněž placení úroků se považuje za uznání závazku ohledně jistiny, z níž se úroky platí.

Promlčecí doba je desetiletá a počíná běžet ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které svůj dluh splní (uhradí), dojde k promlčení za deset let od posledního dne určeného k plnění.

Splátkové kalendáře

Dalším běžně používaným nástrojem ke zvýšení pravděpodobnosti úhrady dluhu jsou splátkové kalendáře. Na rozdíl od uznání dluhu, které je jednostranným právním úkonem dlužníka, bývá splátkový kalendář zpravidla dohodou stran. V praxi nepůsobí větší problémy, jsou však dva aspekty, na které je třeba upozornit. Tím prvním je vliv na běh právně významných lhůt – promlčecí doby a zejména vzniku nároku na úrok z prodlení v případě nedodržení splátek. Obecně platí, že pokud došlo k dohodě o splátkách, je úrok z prodlení možné nárokovat pro jednotlivé splátky až od jejich splatnosti.

Druhým zmíněným aspektem je ujednání, které se běžně označuje jako ztráta výhody splátek, u něhož velmi záleží na zvolené formulaci. Pokud do splátkového kalendáře nebo jiné podobné dohody napíšeme běžnou formulaci „pod ztrátou výhody splátek“ vycházející z ustanovení § 1931 NOZ, dostáváme se jako věřitel do ne příliš výhodného postavení. Splatnost celého dluhu nenastává automaticky. Věřitel je povinen dlužníka vyzvat k zaplacení celého dluhu, avšak nejpozději do splatnosti další splátky. Pokud tak neučiní, má dlužník i nadále možnost plnit ve splátkách. Věřitel může dlužníka znovu vyzvat až po další zmeškané splátce.

V praxi se jako výhodnější ukazuje formulace ve smyslu „nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého dluhu“. Pokud se v takovém případě dostane dlužník do prodlení, nastává splatnost celého dluhu bez dalšího. Věřitel tedy není povinen dlužníka vyzývat, nebo dodržovat striktní termíny jako v přechozím případě. Pro vhodnou formulaci jednoznačně doporučuji obrátit se na zkušeného advokáta, který je schopen vycházet z judikatury Nejvyššího soudu (např. 33 Odo 1630/2005, 20 Cdo 237/2006).

Notářský zápis: silný kalibr

Asi nejúčinnějším způsobem, jak zajistit splnění dluhu, je tzv. notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti. Obsahem takového zápisu je závazek dlužníka, že ve stanovené lhůtě řádně splní své závazky vůči věřiteli pod hrozbou následné exekuce jeho majetku. Notářský zápis s doložkou vykonatelnosti je zároveň i exekučním titulem a v podstatě tak nahrazuje celé nalézací soudní řízení.

Zápočty a postoupení pohledávek

Notářský zápis vyžaduje součinnost dlužníka. Ve většině případů však dlužník není ochoten aktivně spolupracovat, natož podepsat listiny vypracované u notáře. V takovém případě se můžeme vydat standardní cestou soudního řízení, anebo vyzkoušet další cestu, jak se ke svým penězům dostat rychleji. Jako velmi vhodná se může ukázat cesta postoupení pohledávky odběrateli dlužníka, který je ochoten za ni okamžitě zaplatit a následně ji započíst.

Pro lepší pochopení uvedu následující případ: Renomovaná oděvní firma si u výrobce pleteného zboží objednala tisíce kusů svetrů do své kolekce. Výrobce svetrů však dlouhodobě neplatil svému dodavateli příze, který peníze nutně potřeboval, aby mohl platit svým dodavatelům. Dodavatel příze věděl, komu výrobce svetry dodává a s  obchodníkem se tedy dohodl, že mu postoupí svoji pohledávku za výrobcem svetrů a dostal za ni ihned vyplaceno asi 90% její hodnoty. Když výrobce dodal svetry obchodníkovi a zaslal mu fakturu, bylo mu oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky. Dále obchodník jednostranně započetl se svým závazkem na úhradu kupní ceny za dodané svetry. Dodavatel příze sice dostal zaplaceno méně, ale peníze dostal ihned a mohl dále fungovat. Obchodník na transakci vydělal 10%. A výrobce svetrů může přemýšlet, jestli svou platební morálku nezlepší.

Když přijde platební rozkaz

Závěrečnou část dnešního článku věnujeme situaci, kdy nám přijde platební rozkaz a řešíme co s ním. Oproti minulosti, kdy stačilo proti platebnímu rozkazu pouze podat neodůvodněný odpor, se situace značně změnila. Současně s platebním rozkazem totiž bývá zpravidla doručována také tzv. kvalifikovaná výzva podle § 114b občanského soudního řádu, kterou soud jejího adresáta vyzve, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Pokud se adresát takové výzvy – procesně žalovaný – nevyjádří, má se za to, že nárok uznává. Soud v takovém případě rozhoduje tzv. rozsudkem pro uznání, proti němuž v podstatě není účinné obrany.

K nejčastějším požadavkům na advokáty patří vymáhání pohledávek. Bohužel se u nás často nedrží slovo a neplacení je téměř národním sportem. Když pak odběratel nezaplatí, „nepoučený“ podnikatel očekává, že se obrátí na právníka a ten rychle sjedná nápravu. A opravdu v mnoha případech dopis s hlavičkou advokátní kanceláře naprosto změní dlužníkův postoj a dobrovolně zaplatí. Nicméně ve většině případů dojde na soudní a často i exekuční řízení, ve kterém je třeba pohledávku vymoci.

Kdo mi dluží?

Ještě před tím, než se podíváme na téma potřebných dokladů pro správné uplatnění pohledávky u soudu, je třeba se zmínit také o situacích, kdy nám ani sebelepší právník nepomůže. V mnoha případech je totiž dlužník v takovém ekonomickém stavu, že mu ani není co vzít. Slovy zákona je v úpadku, ať již z důvodu předlužení nebo platební neschopnosti.

Velmi proto doporučuji si před začátkem obchodního vztahu potencionálního zákazníka řádně prověřit a důležité obchodní partnery sledovat stále. Na stránkách Ministerstva spravedlnosti (www.justice.cz) je každému veřejně přístupný obchodní rejstřík, v jehož sbírce listin by měl každý zapsaný podnikatel pravidelně zveřejňovat své hospodářské výsledky. Věřím, že každý zkušený účetní při pohledu na výsledovku a rozvahu dokáže říct, v jaké ekonomické kondici se daný subjekt nachází.

I když povinnost zveřejňovat hospodářské výsledky ukládá zákon, značná část podnikatelů ji neplní a nezveřejňuje nic. Dostat se pak k takovým informacím bývá složité, podobně jako u podnikatelů nezapsaných do obchodního rejstříku, kteří tuto povinnost nemají. V takovém případě doporučuji prolustrovat daný subjekt a osoby za ním stojící v centrální evidenci exekucí a podívat se na stav jeho nemovitostí v katastru. Tyto informace již nejsou zdarma, pohybují se v řádu stokorun až jednotek tisíců, ale často mají cenu zlatu. Rovněž nejsou zcela veřejně dostupné, takže vám google moc nepomůže, ale v každé lepší advokátní kanceláři takové možnosti mají.

Dále musím zmínit insolvenční rejstřík a registr nepoctivých plátců DPH. Takový zápis znamená v podstatě červenou pro jakýkoliv obchodní vztah.

Starý dluh je horší než nový

Staré pořekadlo praví, že slibem nezarmoutíš a tak se spousta podnikatelů nechá ukolébat písničkou o tom, že časy jsou zlé, ale příští týden to bude lepší. Tak se stává, že poměrně bonitní dluh se promlčí a je u soudu prakticky neuplatnitelný, nebo se z dlužníka stane prázdná skořápka převedená na bílé koně.

Rozhodně proto doporučuji zpracovat si pravidla, která stanoví, kdy se dlužníkovi zašle upomínka a kdy se případ předá k vymáhání právníkovi. Tři měsíce po splatnosti je již natolik dlouhá doba, že není na co čekat.

Inkasní agentura nebo právník?

Častým problémem také bývá, jestli je lepší dluh předat vymahačům – noblesně inkasní agentuře nebo raději advokátovi. Obě možnosti mohou velmi dobře fungovat a je zcela běžné, že solidní inkasní agentury předávají v určité fázi případ k řešení advokátovi. Bohužel je na trhu také spousta vymahačů, jejichž činnost je přinejmenším pochybná, v mnoha případech i nezákonná. Pokud inkasní agentura zašle dlužníkovi dopis, zatelefonuje, osobně ho navštíví a slušně požádá o úhradu dluhu, je vše v pořádku. Pokud však vymahač začne dlužníkovi bezprávně vyhrožovat, odvážet jeho majetek, nutit jej k podpisu jakýchkoliv listin, nebo když dojde na fyzické násilí, je zjevné, že tento postup je mimo zákonný rámec. Je zcela pochopitelné, když se dlužník obrátí na orgány činné v trestním řízení a žádat jejich ochranu. Dokonce jsem se setkal i s případem, kdy byl věřitel obviněn jako účastník trestného činu vydírání.

Postup právníků je zcela odlišný. Po marné výzvě k úhradě dluhu následuje tak zvané nalézací (ne zcela přesně soudní) řízení. Zahajuje se na návrh, jímž může být žaloba nebo častěji návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Výsledkem tohoto stádia je v optimálním případě pravomocný a vykonatelný rozsudek nebo platební rozkaz na zaplacení dlužné částky.

S takovým soudním rozhodnutím je pak možné postoupit do dalšího stádia označovaného jako řízení vykonávací neboli exekuční. Toto řízení se zahajuje opět na návrh, který po marném uplynutí lhůty k plnění podává zpravidla advokát, jenž případ řešil.

Pokud se již pohledávka dostane k soudu, je třeba sdělit a následně prokázat, že zde skutečně existuje závazek dlužníka zaplatit žalovanou částku. Jedná se o základní procesní povinnosti stran, které právo nazývá jako povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Jsou si velmi blízké, avšak každá má zcela jiný obsah. Soudu nestačí napsat, že dlužník nezaplatil tuto fakturu, ale je třeba uvést několik dalších skutečností, na jejichž základě byla faktura vystavena a tyto skutečnosti se musí také prokázat.

Vznik závazkového vztahu – uzavření smlouvy

Ideální situace je, když byla uzavřena písemná smlouva, která jasně definuje práva a povinnosti stran. Bohužel v mnoha případech jsou smlouvy uzavřeny ústně a bez dokladů. Tím se však v případném sporu můžeme dostat do velmi nevýhodné pozice při dokazování. Přitom stačí tak málo. Pro platné uzavření kupní smlouvy je třeba, aby se strany shodly na předmětu obchodu (v obchodních vztazích to bude nejčastěji zboží) a kupní ceně. Tyto údaje bývají zpravidla uvedeny i na jednoduché objednávce, díky níž může být důkazní situace u soudu výrazně jednoduší. Taková objednávka může mít přitom i faxovou nebo elektronickou podobu.

Nic není ztraceno ani v případě, že smlouva byla uzavřena ústně nebo telefonicky. Takové právní jednání je zcela běžné a v pořádku. Jako důkaz, že došlo k uzavření smlouvy a k následnému plnění v podobě dodání zboží nebo poskytnutí služeb, pak slouží dodací list, předávací protokol, nebo jiný podobný listinný doklad s tímto významem. Tyto listiny jsou v soudním řízení zpravidla nejdůležitější.

Naopak faktura takovým dokladem zpravidla není a soudy ji zpravidla berou pouze jako výzvu k platbě, nikoliv jako důkaz o uzavření smlouvy nebo prokazující nárok žalobce na zaplacení deklarované částky. A to i v případě, že je na faktuře uvedeno, že žalovaný s ní souhlasí a vlastnoručně ji podepsal.

Správné označení stran

Původně jsem si myslel, že toto téma je již dostatečně známé a že do článku pro zkušené podnikatele nepatří. Bohužel se stále setkávám s doklady vystavenými na jiný subjekt, než o který ve skutečnosti jde. Prosím věnujte maximální pozornost údajům uvedeným na všech dokladech o vašem obchodním partnerovi. Nejčastější chyby vznikají u podnikajících fyzických osob. Pokud se prodejna jmenuje například „OLD STUFF VISAGE“ a provozuje ji třeba Jarda Novák, je nutné na všech dokladech uvádět jeho jako fyzickou osobu a nikoliv název obchodu. Pokud by se právnická osoba jmenovala „OLD STUFF VISAGE a.s.“ je nutné uvádět vždy celý název, zkrácení na „OLD STUFF“ je nedostatečné.

Kontrolu názvů, místa podnikaní a identifikačních údajů všech firem podnikajících v Česku můžete provést na stánkách Ministerstva financí v registru ekonomických subjektů ARES (http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_es.html.cz).

V dalším díle se budeme věnovat praktickým a efektivním nástrojům pro vymáhání pohledávek.