Efektivní nástroje pro vymáhání pohledávek
V minulém díle jsme se zabývali uplatněním pohledávek u soudu, dnes se budeme věnovat právním nástrojům, které nám mohou v tomto úsilí významně pomoci. Bohužel ani jejich aplikace není zcela bez rizika a může přinést zásadní komplikace. Na závěr si povíme také pár slov o obraně proti neoprávněně uplatněným nárokům u soudu.
Uznání dluhu
Uznání dluhu patří mezi běžné nástroje, kterými si snaží věřitelé „pojistit“ své dlužníky. Bohužel je také častým zdrojem chyb, které efektivitu výrazně snižují.
Uznání dluhu podle § 2053 nového občanského zákoníku je jednostranným písemným právním jednáním dlužníka, kterým uznává určitý dluh vůči věřiteli. Tento utvrzující instrument zakládá tzv. vyvratitelnou právní domněnku existence dluhu v době jeho uznání a nese celou řadu právních následků. Nedochází tím proto k zániku původního závazku a vzniku nového, ale pouze se tím ulehčuje procesní situace věřitele, který tak existenci dluhu nemusí prokazovat, naopak důkazní břemeno přechází na dlužníka.
Uznání dluhu má za následek přerušení běhu dosavadní promlčecí doby a zahájení běhu nové desetileté promlčecí doby ode dne, kdy k uznání došlo, případně od uplynutí lhůty k plnění, pokud je v uznání uvedena (§ 639 NOZ). Uznat je možné také dluh promlčený. Dluh prekludovaný – zaniklý platně uznat nelze.
Takové uznání dluhu musí být písemné pod sankcí absolutní neplatnosti a dluh musí být vymezen co do důvodu a výše. Zejména specifikace důvodu dluhu činí „neprávníkům“ časté potíže. Podnikatelé běžně ve svých uznáních dluhu uvádějí, že dluží z důvodu neuhrazených faktur. Tato formulace je však zcela nevyhovující a může mít za následek již zmíněnou absolutní neplatnost takového prohlášení. Faktura totiž není tím skutečným důvodem vzniku dluhu. Faktura je jen pouhou výzvou k platbě. Důvodem vzniku tedy bude určitá právní skutečnost, jako je například neuhrazení kupní ceny podle kupní smlouvy. Vzhledem k množství chyb, které se v této souvislosti vyskytují, doporučuji obrátit se i s tímto relativně jednoduchým úkonem na advokáta a nechat si alespoň připravit jeho vzor. V žádném případě nemohu doporučit internetové zdroje, které tuto chybu obsahují poměrně často. Její následky pak mohou být naprosto fatální.
Za dalším možný způsob uznání dluhu se považují také částečné plnění a placení úroků z dlužné částky. Plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku. Rovněž placení úroků se považuje za uznání závazku ohledně jistiny, z níž se úroky platí.
Promlčecí doba je desetiletá a počíná běžet ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které svůj dluh splní (uhradí), dojde k promlčení za deset let od posledního dne určeného k plnění.
Splátkové kalendáře
Dalším běžně používaným nástrojem ke zvýšení pravděpodobnosti úhrady dluhu jsou splátkové kalendáře. Na rozdíl od uznání dluhu, které je jednostranným právním úkonem dlužníka, bývá splátkový kalendář zpravidla dohodou stran. V praxi nepůsobí větší problémy, jsou však dva aspekty, na které je třeba upozornit. Tím prvním je vliv na běh právně významných lhůt – promlčecí doby a zejména vzniku nároku na úrok z prodlení v případě nedodržení splátek. Obecně platí, že pokud došlo k dohodě o splátkách, je úrok z prodlení možné nárokovat pro jednotlivé splátky až od jejich splatnosti.
Druhým zmíněným aspektem je ujednání, které se běžně označuje jako ztráta výhody splátek, u něhož velmi záleží na zvolené formulaci. Pokud do splátkového kalendáře nebo jiné podobné dohody napíšeme běžnou formulaci „pod ztrátou výhody splátek“ vycházející z ustanovení § 1931 NOZ, dostáváme se jako věřitel do ne příliš výhodného postavení. Splatnost celého dluhu nenastává automaticky. Věřitel je povinen dlužníka vyzvat k zaplacení celého dluhu, avšak nejpozději do splatnosti další splátky. Pokud tak neučiní, má dlužník i nadále možnost plnit ve splátkách. Věřitel může dlužníka znovu vyzvat až po další zmeškané splátce.
V praxi se jako výhodnější ukazuje formulace ve smyslu „nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého dluhu“. Pokud se v takovém případě dostane dlužník do prodlení, nastává splatnost celého dluhu bez dalšího. Věřitel tedy není povinen dlužníka vyzývat, nebo dodržovat striktní termíny jako v přechozím případě. Pro vhodnou formulaci jednoznačně doporučuji obrátit se na zkušeného advokáta, který je schopen vycházet z judikatury Nejvyššího soudu (např. 33 Odo 1630/2005, 20 Cdo 237/2006).
Notářský zápis: silný kalibr
Asi nejúčinnějším způsobem, jak zajistit splnění dluhu, je tzv. notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti. Obsahem takového zápisu je závazek dlužníka, že ve stanovené lhůtě řádně splní své závazky vůči věřiteli pod hrozbou následné exekuce jeho majetku. Notářský zápis s doložkou vykonatelnosti je zároveň i exekučním titulem a v podstatě tak nahrazuje celé nalézací soudní řízení.
Zápočty a postoupení pohledávek
Notářský zápis vyžaduje součinnost dlužníka. Ve většině případů však dlužník není ochoten aktivně spolupracovat, natož podepsat listiny vypracované u notáře. V takovém případě se můžeme vydat standardní cestou soudního řízení, anebo vyzkoušet další cestu, jak se ke svým penězům dostat rychleji. Jako velmi vhodná se může ukázat cesta postoupení pohledávky odběrateli dlužníka, který je ochoten za ni okamžitě zaplatit a následně ji započíst.
Pro lepší pochopení uvedu následující případ: Renomovaná oděvní firma si u výrobce pleteného zboží objednala tisíce kusů svetrů do své kolekce. Výrobce svetrů však dlouhodobě neplatil svému dodavateli příze, který peníze nutně potřeboval, aby mohl platit svým dodavatelům. Dodavatel příze věděl, komu výrobce svetry dodává a s obchodníkem se tedy dohodl, že mu postoupí svoji pohledávku za výrobcem svetrů a dostal za ni ihned vyplaceno asi 90% její hodnoty. Když výrobce dodal svetry obchodníkovi a zaslal mu fakturu, bylo mu oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky. Dále obchodník jednostranně započetl se svým závazkem na úhradu kupní ceny za dodané svetry. Dodavatel příze sice dostal zaplaceno méně, ale peníze dostal ihned a mohl dále fungovat. Obchodník na transakci vydělal 10%. A výrobce svetrů může přemýšlet, jestli svou platební morálku nezlepší.
Když přijde platební rozkaz
Závěrečnou část dnešního článku věnujeme situaci, kdy nám přijde platební rozkaz a řešíme co s ním. Oproti minulosti, kdy stačilo proti platebnímu rozkazu pouze podat neodůvodněný odpor, se situace značně změnila. Současně s platebním rozkazem totiž bývá zpravidla doručována také tzv. kvalifikovaná výzva podle § 114b občanského soudního řádu, kterou soud jejího adresáta vyzve, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Pokud se adresát takové výzvy – procesně žalovaný – nevyjádří, má se za to, že nárok uznává. Soud v takovém případě rozhoduje tzv. rozsudkem pro uznání, proti němuž v podstatě není účinné obrany.
